Ocasatí obojživelníci žijící v Česku, nebo-li mloci a čolci. Co o nich víte?

Obojživelníků žijících v České republice není mnoho. Proto bychom měli chránit jejich biotopy a umožnit tak těmto vzácným tvorům život i do budoucna. Typické je pro ně kladení vajíček do vody a vývin larev v tomto vodním prostředí. Po proměně larvy v dospělé stádium, tzv. metamorfóze, již probíhá život jedinců většinou na suchu. Obojživelníci nemají stálou tělesnou teplotu. Ta se mění podle teploty okolí.
Na našem území žije mlok skvrnitý a 7 druhů čolků.
žlutočerný mlok
Mlok skvrnitý
Tito ocasatí obojživelníci mají černou barvu těla se žlutými až oranžovými skvrnami. Dorůstá do velikosti 19-28 cm. Spatřit tyto tvory můžete ve vlhkých listnatých lesích, na loukách nebo blízko vodních toků. Ovšem za slunečného počasí se přes den skrývají pod kameny, listy nebo kmeny. Jsou to noční živočichové a vylézají ven v tuto denní dobu. Největší šanci uvidět ho přes den máte za deštivého počasí. Živí se např. žížalami, pavouky a všelijakým hmyzem. Zvláštností tohoto obojživelníka je tvorba jedu v příušních žlázách a na hřbetu a ocase. Jed používá jako obranu před napadením.
Čolek obecný
Je to nejpočetnější druh čolka. Zbarvení samce a samice se liší. Samci bývají výrazněji zbarvení do zelena, kdežto samice jsou spíše hnědé. Jejich těla jsou skvrnitá. Od hřbetu až k ocasu mají  pohyblivý hřeben. Jako potrava jim slouží hmyz, larvy hmyzu, červi, pavouci… Je možné ho spatřit i v blízkosti lidských obydlí, např. parcích, loukách a listnatých lesích.
ještěrka na mechu
Čolek horský
Tento druh čolka má suchozemskou a vodní formu, která se vzhledově liší. Velcí jsou 8-11 cm. Ve vodě žijí v období rozmnožování, jinak se přes den ukrývají na souši a před den vyráží na lov. Čolek horský žije převážně v horském prostředí ve vlhkých lesích a v blízkosti vodních toků.
Kromě těchto dvou druhů čolků můžete v krajině Česka potkat čolka velkého, čolka dravého, čolka karpatského, čolka hranatého a čolka dunajského.
 

Nádherné zbarvení motýlů


Pokud rádi chodíte na procházky, jistě si všímáte těch nádherně zbarvených motýlů. Tito drobní tvorové nám nabízejí překrásnou pastvu pro naše oči. I když se jedná vlastně o hmyz, určitě nad nimi takto nikdo z vás nepřemýšlí. Spíše nás na nich uchvacují jejich nádherně zbarvená křídla. Věděli jste ale, že se za jejich extrémním zbarvením vlastně skrývá ochranné maskování před jejich predátory a soupeři?

motýlek

Motýlů je na celém světě opravdu mnoho, napočítat jich můžete až 180 000 druhů. Někteří jsou jen tak obyčejní, jiní vypadají jako pestrý květ. Jejich krása je však pomíjivá, stačí totiž, aby zatřepali křídly, a jsou pryč. Jejich barevná křídla se skládají z drobných šupinek, které se navzájem překrývají jako tašky na střeše. Když se od nich odrazí sluneční světlo, můžete mít pocit, jako by se jejich křídla přímo třpytila. To ale způsobují jejich barevné pigmenty, což jsou vlastně chemické látky, které nesou barvu.

motýl

Nejatraktivnější skupina hmyzu

Pro svou pestrou krásu jsou motýli na výsluní zájmů laiků, amatérů i profesionálních entomologů. A tak je o nich dávno dobře známo, že své zbarvení motýli přizpůsobují především proti svým potencionálním nepřátelům. Příroda jim nadělila celou paletu barev i škálu nejrůznějších vzorů, které mají za úkol jejich predátory odradit a varovat je, že se jim jako pochoutka rozhodně nehodí. Jejich časté výrazné a výstražné zbarvení má mít za úkol protivníka vystrašit, odradit a zajistit si tak čas k ústupu.

příroda

Klamání tělem

Jejich největšími nepřáteli jsou ptáci, ale také pavouci. Před nimi se musí motýli nejčastěji maskovat. Proto mají motýli často na křídlech vzory, které imitují do široka otevřené oči, což má vyvolat úlek a pocit nadřazenosti a dominance. Tyto vzory jsou hluboce zakořeněny ve vědomí predátorů, kteří si je předávají z generace na generaci. Setkat se ale také můžete s imitacemi nejrůznějších podobizen či nebezpečných živočichů.

Léčivé kočičí předení


V Kalifornské univerzitě, ve městě Davis, provedli vědci výzkum, proč vlastně naše malé, chlupaté společnice vrní. Právě to je onen nezaměnitelný zvuk, který kočkovité šelmy vyluzují za pomoci stahů hrtanových a bráničních svalů. Tento pravidelný zvuk má frekvenci dvacet pět, až sto padesát Hertzů, což je stejná hodnota, jako u tlukotu lidského srdce.
zelenooká zrzavá kočka
Právě tato velice hluboká frekvence je mimořádně prospěšná všem živým organismům, a pokud je každý živý organismus vystaven takové frekvenci, tak se zlepšuje:
o   pevnost kostí
o   posiluje se svalová hmota
o   zlepšuje se hojení ran
Takže když kočky začnou příst, tak v podstatě nejen, že relaxují, meditují, ale zároveň se i posilují a léčí.  Vzhledem k jejich životnímu rytmu je to pro ně velice nezbytné.
o   Pokud máte na klíně kočku, nebo i někde poblíž svého těla, nízké frekvence jejího vrnění se přenáší z kočičího těla i na vaše lidské. Takže tím že vaše oblíbená kočka vrní, vlastně zlepšuje zdravotní stav vás obou. Každý majitel této chlupaté léčitelky jistě potvrdí, že kočka dokáže vycítit, s čím má její majitel zdravotní problémy.
zrzavá číča
Ne nadarmo říká staré veterinární pořekadlo, že když dáte do jedné místnosti kupu zlámaných kostí a kočku, kosti se zcelí.  Veliké množství lidí nemá kočky v lásce, ale je to škoda pro člověka, a není to chybou koček.
spící mourovatá kočka
Kočičí předení má vliv především na mnoho nemocí, jako například:
o   Snižuje hladinu stresu a zklidňuje nervy.
o   Mírní symptomy ztíženého dýchání jak u koček, tak u lidí.
o   Snižuje krevní tlak, a to i poslechem předení.
o   Léčí a posiluje kosti.
o   Snižuje riziko infarktu.
o   Pomáhají léčit infekce a otoky.
o   Léčí svaly, šlachy a poranění vazů.
o   Pomáhá léčit všechny měkké tkáně.
o   Zlepšuje trávení.
o   Pomáhá léčit některé choroby trávicího traktu.
o   Prodlužuje věk až o deset let.
o   Snižuje hladinu cholesterolu.

Úkryt pro ježky na zimu


Aby mohli ježci zimu přežít, pomozte jim tím, že jim vybudujete úkryt, v němž by mohli přežít zimní mrazy. Vždyť ježek je například na zahradě vždy vítaným pomocníkem. Napomáhá nám s likvidací nežádoucích návštěvníků a škůdců.
schoulený ježek
Během podzimních měsíců, v říjnu a listopadu se ježci připravují na zimu. Když se venkovní teplota začne pohybovat pod minus pět stupňů Celsia, ukládají se ježci k zimnímu spánku. A my jim můžeme s hledáním úkrytu, v němž by přežili mrazy bez úhony, snadno pomoci. Dříve se ježci více pohybovali po zahradách, a tím měli přezimování mnohem snazší. U každého domu se nacházela nějaké vhodné místo k zimnímu úkrytu, v němž se mohli bezpečně zabydlet, jako například:
§  hromada dříví
§  kopec listí
§  otevřený kompost

V bezpečí na zahradě

Pokud jsou však zahrady důkladně uklizené, ježci na nich útočiště nenajdou, a tak jim nezbývá nic jiného, než se odstěhovat. Jestliže útočiště k zimnímu spánku nenajdou, bloudí, dokud neumrznou, anebo neskončí pod koly aut. Právě totiž až přehnanou pořádkumilovností na zahradách tím škodíme sami sobě. Pokud je pozemek zahrady příliš vymetený a důkladně odplevelený, je mnohem náchylnější k útokům škůdců. Zároveň přicházíme o bohatě druhové návštěvníky, nemůžeme pozorovat různé druhy živočichů a radovat se, když nás poctí přítomností i takový užitečný pichlavý společník.
mladý ježek

Ježek pomocník

Ježek se živí převážně bezobratlými živočichy. K jídlu si vyhledává převážně:
§  menší slimáky
§  různé bobule
§  rozličné ovoce
Právě tím nám pomáhá uklízet na podzim zahrady a zároveň nás zbavuje i obtížných škůdců. Ježek je aktivní pouze v noci, přes den odpočívá ve skrýši, která se může nacházet:
§  pod kamením
§  pod dřevem
§  v listí
§  ve vyšší trávě v klidných částech zahrad
§  v křoviskách
Ježek je samotářský tvor, zajímá se o partnera pouze v době páření, kdy ježčí námluvy poznáme podle funění, dupotu a pískání.

Inteligence zvířat


Každý člověk, který chová nějakého domácího mazlíčka, anebo se profesionálně zabývá chovem zvířat, moc dobře ví, že tyto němé tváře se neřídí pouze a jedině instinkty, ale že také mají svoji duši a hlavně svůj rozum. Zvířata však mají přeci jenom trochu odlišné myšlení, než my lidé. Je to dáno tím, že, že zvířata potřebují ke svému životu něco jiného než my, a podle toho také pracuje jejich mozek.
ležící domácí kočka
Ačkoliv vedle nás žijí psi a kočky po tisíce let, stále z nich nevymizely přirozené instinkty a potřeby, které mají po svých divokých předcích, takže se není čemu divit, že inteligence a dovednosti námi chovaných zvířat souvisejí převážně s tím, co potřebovali odjakživa, a to bylo hlavně:
·         přežít v divočině
·         přežít ve smečce
·         opatřit si potravu
Mimoto přibližně tři čtvrtiny všech psů a koček, která žije na naší planetě, jsou polodivoká zvířata, která prožívají svůj život kupříkladu v chudinských slumech velkoměst, a v peripetiích zemí rozvojového světa. Takže se jim schopnosti, které zdědili po pradávných předcích, velice dobře hodí v každodenním boji o přežití.

Epizodická paměť

Jak kočky, tak i psi mají také takzvanou epizodickou paměť, která je spojuje s námi lidmi. Díky tomuto typu paměti si ukládají zvířata do mozku rozličné zážitky. Tyto informace jsou pro ně zásadní, neboť souvisejí se životem v lidské smečce, ale také s tím, jak komunikovat s vůdcem smečky, se svým pánem a v neposlední řadě, jak s pánem manipulovat. Pro psy má veliký význam taková zkušenost, která souvisí:
·         s jídlem
·         s přežitím
kočka se psem u stolu
Právě na základě epizodické paměti si naši domácí mazlíčci zapamatují, kde se doma nacházejí oblíbené laskominy. Zrovna tak se naučí rychle rozlišovat, kdo je v rodinné smečce ten nejsilnější, a koho se tedy vyplatí poslouchat. Domácí zvířata o svých zkušenostech navíc přemýšlejí, což potvrzují mnohé pokusy se psy a kočkami prováděné.